Sedlák
Sedlák. Cf. Rk. Sl., S. N. Hospites v Če- chách a) cizí kupci, b) sedláci svobodní, ale nemající vlastních dědin, osedlí na ci- zích gruntech a pánům těch dědin úroky platící, slují také útočníky. Pal. Rdh. II. 209. Cf. Zř. zem. Jir. 120., 121., 475. Po- stavení a povinnosti sedláků v starší době. Vz Pal. Rdh. II. 257. nn. Nedá ani na se- dláky, což teprve na podruhy. Us. Rgl. Dři sedláky, neboť se otaví brzo jako vrba u vody stojecí. Chč. S. pred pánom stěnká, pred kňazom klenká, keď prijde do krčmy, palicou brenká. Slov. Koll. Zp. II. 360. S. všecko rád činí, co musí. Us. Nemá s. uctivosti, a na ňom svět stojí. Glč. II. 90, Dávajú ma za s-ka, sedliak zpieva v poli, to je mně po vóli, já puojdu zaň. Koll. Zp. I. 64. Na bok sedliak! ide žebrák. Rr. MBš. Sedliak s čertom do školy chodil. Slov. Orl. IX, 247. Dětské říkadlo: Radlička tupá, kobylka hluchá, sedláček oře, jen mu to lupá. Brt. Dt. 118., Km. 1886. 628, 639. Cf. Děnglavý. — S., u, m. = veliký vláček sněhový, grosse Schneeflocke. Dnes padají s-ci. Brnt.