Sedlák
Sedlák. S-ci byli dle staročeského práva dědiční nájemníci těch polí, která vzdělá- vali a podléhali úřadům župním; zákupníci byli pravými majiteli rolí svých, byli prosti všech zemských břemen a mívali své vlastní fojty atd. Vz Pal. Děj. II. 1. 383. Když nemá s., nemá pán ani žebrák. Šeb. 218. — Sedliaka neoklameš, nepremudruješ. S. božie stvorenie. S. dětmi zbohatne. S. grobian. S. i čerta oklame, prevedie S. má tvrdú hlavu. S. je ako vrba. S. na všetkých robí. S. nebórák. Sedliakovy cepy, nie pero. S pánovi vyhne. S. šelma veliká. S. v hore, vlk ve dvore atd. Slov. Vz Zát. Př. 358a. — S. = tanec Vz Čes. 1. VII. 322. |