Sedliště
Sedliště, ě, n., na Slov. a Mor. sedlisko, a, n., sídlo, místo (na němž robotný člověk osa- zen), místo osazení, der Sitz, Ort, Wohnsitz, Herd. Výb. I. 729. V. Dům. který na naja- tém s-šti stojí. Reš. Když kto chce s. vzdáti a opustiti. St. N. 89. Opustivše svá sedliště. BO. Ten dům je na sbořeni, kdo jej koupí, koupí jen s. Us. Hý. — S., osada, die An- siedelung. Krok. — S., na Slov. truhlice vozná, die Wagentruhe. — S., můra, der Alp. Bern. — S. šoupátkové, der Schieber- spiegel. Šp. — S., něm. Sedlischt, ves a) u Libáně, b) u Chrudimi, c) u Uhlíř. Janovic. d) u Poličky, e) u Čern. Kostelce, f) u Ne- pomuk, g) u Strakonic, h) u Frydka na Mor.; S. veliké, ves u Litomš., S. malé, ves tam- též. PL. Vz Tk. I. 89., Tf. 289., S. N. Dáti koho za kostelníka do S. (malé vsi u Olom.; říkají o tom, kdo světlo poopravuje je zhasí). Us. u Olom. Sd.