Sedlo
Sedlo, a, n., od sed (sednouti), vz -lo. Cf. Mkl. B. 97., 99., 101. - S., sedadlo na koni, na oslovi a mezkovi, der Sattel. Vz více v S. N. Jezdec v sedle sedě na třemenech stojí. Kom. S. soumarské, Kom., německé, římské, fran- couzské, anglické, východní (uherské), žen- ské, vz S. N., nákladní, der Packsattel. Dch. Skoba, hlava sedla; pokryvka na sedlo (zastr. kropíř). Us. S. připíná se popruhem či pod- pínkou. S. N. Na něm visí třemeny (stře- meny); u jablka sedla visí vakové (visáky), do nichž pistole, revolvery se zastrkují. Pt. Ze sedla vyhoditi, se sedla sraziti. D. Vy- sadí jej z tvrda sedla. Rkk. Kůň od sedla stlačen jest. Cf. Sadmo. S. sejmouti n. sníti; odpařenina sedlem; útlak, zdávení od sedla; otlačení sedlem; pevný v sedle jablko, luk, oblouk u sedla. Šp. Po čem's mě ma mila poznala, že si mě ty panem nazvala? po tvojim koníčku, po branym a po sedelečku červenym; Už sem propil všecko i to sede- lečko i z koníčka širu; Čím ho osedlala ? zlatým sedelečkem. Sš. P. 387., 653., 754. (Tč.). S. na psa vložiti; Koně podlé sedla posuzovati (vz Chybování); Čerstvější sedlo nežli kůň (vz Střeštěnosť); Pode všecka sedla nebo pod každé sedlo se hodí (vz Vtipný; též o dobrém člověku, vyhověti umějícím); Na dvou sedlech sedí (= ra- menář). Č. Vz Břeh, Stolička. Kdo má koNě, snadně k němu s. najde. D. Ač koně na- bude, ale sedla nebude. Vz Nuzný. Smil., Mus. S. na každého koně. Bern. Sluší mu, co svini s. neb kopí. Svině zůstane sviní, by na sobě zlaté s. měla. D. — S., co k sedlu podobno jest, sedadlo ku př. u truhláře, ve mlýně, der Sattel, Jg.; sedadlo na konci provazu, na kterém se horníci do dolů spou- štějí. Vys. S. v tělocviku, vz KP. I. 450. S. u brejlí. — S., párníky nad pivovárem. Us. — S., prohyb hřebenu ho?-, vrstvy ně- jaké. S. = mělký, ale široký prohyb hřbetu pohořského. Blř. Vz Prohyb, Proluka, Bř. N. 338., Pohoří. S. vzduchové, der Luft- sattel, v horn. Hř., Krč. 189. — S. v ořechu, jablku, der Gröbs, das Kerngehäuse. Slov. Plk. — Sedla, nízké kozy ve valše, na nichž štok leží. — S., háky u přádelního stroje, které tlačení válců zmnožují. Techn. — S., zastr. = sídlo, der Sitz, die Residenz. — S., zastr., ves, osada, slov. selo, das Dorf. Odtud: sedlák, Sedlec, Sedlčany, Sedliště atd. — S., podstavec čnělky, das Griffelpol- ster, Nz., das Stempelpolster, stilopodium (u okoličnatých). Slb. — S. v kuchařství, ná- kladek na jinou krmi vložený ku př. klobásy na čočku, uzenina na hrách, der Sattel auf Speisen. Dch. — S. v mysl. kůže dva prsty široká, která se na zadek bílého holuba od krku až k ocasu připevňuje. Na ní jest ně- kolik žíněných ok. Spatříme-li dravce něja- kého v povětří kroužiti, pustíme holuba. Dra- vec jej chytne, do ok se zaplete a s holubem na zem spadne. Šp. — S. = místo, kde ptáci sedají. Šp. — S., veliká skvrna jiné barvy na hřbetě bílého n. strakatého mysliveckého psa. Šp. — S., ves a) u Svín, b) u Sobě- slavi, c) u Horažďovic; něm. Sedel, ves u Ústí; něm. Heumoth, ves u Jindř. Hradce, něm. Sattel, ves u Karl. Varů. PL. Vz S. N. — S., vrch u Ústí, Gletschberg. Dch.