Sejíti
Sejíti, vz Zejíti. - abs. Rytířství sešlo, verfiel. Posp. A pokřik zšel. Arch. V. 443. Již sešel, sšel = umřel. Tkč. exc. Proto póhon zameškán i sšel. Kn. rož. 7. Ten nábytek budou tři dědiť a ještě nesejde (nevezme za své). Us. Vk. Sejde, aj kde ho nezasejú. Slov. Rr. MBš. Jeden slíbil za druhého, jestližeby jeden zšel (umřel), aby na druhém postihl. NB. Tč. 62. Hro- baři, hrobaři, hluboko sázíte, předrahá se- mená nikdá secházíte. Sš. P. 491. — co. Skúpy moc ztroví, lenivý moc zchodí. Slov. Zátur. — komu. Nepros sa jej, něpros, sa- dou jej čert na nos; keď jej dolu zíde, sama k tebe príde. Sl. ps. Šf. II. 83. Ti pavlovčí chlapci sú hodní šviháci, jenom jim to schází, že sú vysměváci. Sš. P. 699. Kterýmť milosť sejde. Št. Kn. š. 94. — od- kud (od koho, jak proč). Králova dcéra zišla z koča. Dbš. Sl. pov. 1. 4. Nescházej s tohoto hradu. Pass. 27. S lože, na něž si všel, nesejdeš. Št. Kn. š. 10. Rok nový zasa k nám prišiel, starý ňaňo z pece zi- šiel; Mal som dva krajciare, až tak velkú summu! kým som je neprepil, nezišli mi z umu. Mt. S. I. 175., 23. Povol sobě, zlaté dítě, dokud jsu já na tom světě; až já z tého světa zendu, naděláš se leda komu. Sš. P. 501. Ačť jest ona božím zpósobem sešla s světa. Št. Kn. š. 43. Ohavně s světa scházejí. Výb. II. 990. A v tom z světa zšel od zlých lidí. NB. Tč. 264. Pro něčí zlosť se světa s. Kat. 3074. — kam (proč). Sešli sú v hlubokosť. Ž. kl. S. se do síně k poradě. Us. Pdl. Volí zísť na dno mora hlbokého. Slov. Zátur. — nač. Na to sejdou tři lokte sukna; Na seti sešlo 5 měřic žita. U Kdýně. Rgl. Sešlo mu na kořalku (dostal na ni chuť). Us. Vk. A čiby som sa vám na voľač zezišel (neprospěl)? Slov. Dbš. Sl. pov. I. 129. — kde. Dyž sme sa tu zešli. Pk. Ps. 84. Mysli, děvča, mysli, kde by sme sa sešli. Sl. ps. Šf. JI. 65. Za Kra- kovem slunce zchodí. Sš. P. 599. U Vídni zšel (umřel). NB. Tč. 221. Sejde-li kto v tur- neji. Št. Kn. š. 166. Sendú na cestě. Ev. víd. 59. Tu mnoho jiných pánuov snide. Let. 475. — na čem: na zdraví. 1532. Mus. Nechtěje na osobě své nic dáti sejiti. Skl. I. 296. Poněvadž na Jiříkovi šešlo (weil es G. daran hat ermangeln lassen), že prve ne- doložil své pře. Soud. kn. opav. (Zkl.). — jak. Sešlo se hojně příspěvků. Us. Pdl. Nemóž to býti, by kto na hlavě schodil svět. Hus III. 149, Črv. — čím. Osobou mou (= mnou) to neschází. Slavata II. 41. S. něčí rukou NB. Tč. 108. Poněvadž po- hnanými nic nesešlo než tím, ktož pohnal. Vš. 376. Nevím, čím to sešlo (jak se stalo, čím z toho sešlo). Arch. VII. 70. Nedav pilností svou v příčině té naprosto nic schá- zeti. Skl. II. 496. — od čeho. Jestližeby kdo v tomto příměří od kohokoli zšel neb zběhl svévolné Arch. IV. 458. S. od ža- losti. Výb II. 253. Do achtu dán a roze- psán, aby od koho a jakkoli z světa sešel. Dač. I. 157. Kdo mečem bojije, od meče schodí. Drk. 160. a. — se s kým. Už se s ním sešel (na onom světě = umřel). Us. Tkč. Nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi. Us. Tč. — se supin. Sjedechu sě hodovat Št. Kn. š 92.