Sejmouti
Sejmouti. Cf. Bž. 183. - abs. Též také, co nám za desátek náleží, sňato a sraženo býti má. Nar. o h. a k. — co. Když ty dvoje sejmeš (odečteš) Wtr. exc. Zlatý prsten sňal. Sš. P. 126. S. něčí hřiechy, Hus II. 15., 16., III. 217 , s. kuklu, Hus I. 73., II. 385, rúcho. BO. Dvě veličiny s. (sečísti). Šim. 22. Trávu snímati. 1552. Wtr. Fotograf snímá osoby. Us. Pdl. — co, se odkud (čím). S. prsten s ruky, Dal. 118., Kat. 1076., mrchy (mrtvoly) s šibenice, BO., s někoho starosť, tíži s něčího srdce, Dch., nářek s někoho, Bart. 323., korunu s an- děla, Kat. 2572., někoho s kříže, Výb. II. 35., někomu bělmo s očí, Dch., někoho s koně. Sš. P. 22. Ta věc se s práva snímá. Wtr. Z té příčiny jej do vězení beřeme a z správy děkanské snímáme, farářem v církvi naší na ten čas aby nebyl. Jdn. 194. S sebe své rúcho. Pass Vinu s žida penězi s. Št. Ku. š. 158. — se, co s čím. I sně se ščítem i mlat i nepronikavý helm. Rkk. 17. Aby se spolu nesnímala tajně. Št. Kn. š. 66. — co kde . Přišel k první dceři, sňal klobúk u dveří. Sš. P 110. Trám na zahradě snímati. 1552. Wtr. — co kam. Na pavezu šípy snímají (zachy- cují). Ler. Složené činitele do závorky s. Šim. 25. — na čem. Co dal na ten list a to ukáže quittbriffy, to má jemu sníti na tom dluhu. Půh. II. 253., 325. — co, se čím. Prudkou vášní se znímaje. Šml. I. 99. S. klobouk pravicí. Hrts. Toť Buoh po- káním senme s něho zde neb v čistci. Št. Kn. š. 142 Sníti se v hramadu láskú. Hus II. 108. — se več kde. By se v manžel- stvo sněli před knězem. Št. Kn. š. 91. — oč. Snímali se o půlky sukna (hráli v karty o ně). U Rychn. Mak — jak čím. Jalové kamení snímá se po vrstvách lopatou. NA. IV. 159. Víc a a míň a snímají se vespo- lek, heben sich gegenseitig auf. Nz. Rámě boží podlé věčných lásky zákonů mnohým dušem snímá oponu. Sš. Bs. 169.