Sekera
Sekera. Cf. Šrc. 145., Šf. III. 557., Vlšk. 409., 414., Mkl. Etym. 290. Sekera, Moravci hůře: sekyra. Bl. 275. V Ev. olom. sekyra. Sekyra také obecně v Čech. S. kolářské: ličnice, rubačka, střihovačka, tesla. Wtr. Obr. 588. Sekyrka Bourací, kladivová, R. Smekal, lezecká, Steigerbeil, n. Spíše ho musí utlouci n. dáti mu sekerou, než by umřel (když se nemoc zlomí) Tkč. S. lesu neuškodí bez tesu. Lpř. Kdo tone, s-ru sli- buje a když vytáhneš, i topůrka líto.Ne- chopě se s-ry, chaloupky nezroubíš. C. M. 124. Tupá s. bez drva zle se hodí. Cf. Kůň, Bota. Sekera mente' rychle čteno zní: Sa- kramente. Brt. — S. = dluh Udělal v ho- spodě pěknou sekyru. U Kdýně. Rgl. — Na Sekyře = jižní čásť Rakovníka, dříve tam byl rybník Sekyra. Wtr. — S., y, m., os. jm. — S. Václ. J, 1815.—1875., lékár a botanik. Vz Rk. Sl. — S. Jindř., naroz. 1839., katech. při gymn. v Praze.