Sekera, sekyra
Sekera, sekyra (vz Bž. 36.), sekerka, sekyrka, sekeřička, sekyřička, seke- renka (mor.), sekulenka (na Slov.), y, f., od sek (sekati), vz -yra, sr. lat. securis, vz u. Strsl. sekyra, příp. -yra. Mkl. B. 94. Die Axt, das Beil, Beilchen. V. Části s-ry: čepec s okem či uchem, čepel s ostřím a brada a topůrko (topořiště, násada, der Axtstiel); brada kraj sekery mezi ostřím a čepem k topůrku obrácený, der Bart, das Axtblatt. Š. a Ž. Čepec n. obuch n. tylec (v něm jest topůrko), der Axthelm, Rücken. Šp. S. na n. ku štípání (u slovesných jmen podstatných), ne: pro štípání atd. Bs. S. k štípání dříví obyčejná: kálač, kálačka ci kladní, kladnice, drevní; u drvoštěpů: klín, dřevoštěpná n. dřevní s.; k otesávání klad na hrubo: hlavatka n. hlavatice n. oštěpačka; na hladko: širocina, široká, bradatice, bra- datá, pantok, pantovnice, švancar, švancara, švancarka; kolářská: střihovačka, postřiho- vačka n. licovačka, loukotnice; malá pro jednu ruku: ruční, jednoručka; k pobíjení střechy: pobíječka; tesařská jako motyka s ostřím na příč: tesla, teslice, dlabatka, dlabna (vz strany s. tesařských: Tesař); mlynářská: šumberka; úzká: tesačka; dlouhá: hlavatice, hlavatka, oštěpačka; široká: bra- datice, širočina, u mlynářů: šumberka; k za- čepování: kampovačka; sekera: plzenka, plzeňačka (s. mlýnská), tesařská (vz Cverok), řeznická, pořeznice, dlátovka, truhlářská, be- dnářská, kolářská, mýtní, oboruční, oboruč- nice, na suky, sukovka, passovka, šindelářka. Š. a Ž., Šp., Kh., Vys. S. stanová, die Zelt- hacke. Čsk. S. dřevěnkářská. Bar. S. stí- nací n. popravní. D. S., kterou se dělají díry do vorů: dlabačka. Vz jednotlivé řemesl- níky : Tesař, Mlynář atd. A popadna sekerku uťal jemu hlavěnku. Sš. P. 128. Kdybys ho sekyrou tloukl, neřekne to. Us. Mll. S-rou házeti = lháti. Na mor. Zlínsku. Brt. Tehdy sekera na sě dlubny kliudi, když před svým vrahem sě súdí. Dal. 103. V tom Říměníné byli sú jako metla hněvivého krále a byli sú sekyra božie, jíž sú židé pro své zaslú- ženie tresktáni; Činie jako řezník volu, jenž po čele ho drbá a k smrti úmysl i sekyru v ruce má; Sekyra, jíž tesař dóm jest udělal, by měla promluviti, nechlubila by sě, by ona ten dóm udělala, ale řekla by v pravdě, že svú mocí tesař skrze ni udělal jest ten dóm. Hus II. 308., 396., 231. Chtě vždy sekerku nějakou a roztržení mezi ně uvrci. Bart. Udeřil ho sekyrú; dal mu sekerú. NB. Tč. 96., 106. To topořisko trefilo (hodilo se do ucha s-ry). Br. S-ru vroubiti, vtíti. V. S-rou se- kati, Us., s-ru nasaditi, stielen. D. Tesař břevno oštěpačkou oštěpuje, otesává. Kom. S-ru ku kořenu přiložiti. Kram. S. se smekla s to- pořiska. D., Šp. Jako w lessie drziewienem sekiramy vyrubaly vrata gegie w nyey: se- kiru a nasieczy powrhly ysu yu (quasi in silva lignorum securibus exiderunt januas ejus in idipsum: in securi et ascia dejecerunt eam). Ž. wit. 73. o. 6. Vezmu-li já sekyrku, já ti utnu hlavu. Sš. P. 694. Klíčem dříví štípati a sekerou dvéře otvírati (věc naopak činiti). Jg., Š. a Z. Sekera bude na sebe dlubnu dělati (sám trest si ustanoviti). Us. Poplave jako s. ke dnu. Vz Hloupý. Prov. Jg. S-rou házeti (sakramentiti, klíti. Vz Kletba); Sekera plave, topůrko utonulo (vz Chybování); S. mete (místo: Sakramente) pod lavici. Č. Však s. najde (své) topůrko (= časem svým se všecko schodí). Prov. Hý. — S., náčiní dřevěné, jímž provazníci tlukouce popruhy prameny srážejí. Jg. — S. U tří seker Praze. Vz Ťk. II. 206. — S., jm. pole u Roztok. Dch.