Selhati
Selhati, lhu a lžu (m. lhju, jako pláču, pláči), lžeš, lhou; lži. lha (ouc), al, án, ání = nepravdu pověděti, lügen, Lügen sagen, erlügen. Jg., V. — abs. Naděje selhala (zmý- lila, ošidila, betrog). Sych. Ručnice selhala (nespustila, versagte). D. Jako by kto krále, jenžby nikdy neselhal, aniž mohl selhati, ve svědectví zavrhl. Hus I. 104. — co. Selhal všecko, cožkoli přiřekl. Br. Což jsem na Martina mluvil, to sem selhal. NB. Tč. 241. — co kam. Ať na sě sám zatracenie ne- uprosíš a neselžeš a sám sebe neodsúdia. Hus I. 358. (Tč.).— jak: v hrdlo. Ros. Na- prosto si selhal v svú hlavu. BO. — komu (co). Selži mu něco. Us,. Selhalo mu (nepo- vedlo se. Vz Neštěstí). Č. Selhala mu slova. Kká. Š. 74. Čistě's mi selhal. V. Selhal mu hlas.