Selo, a, selce
Selo, a, selce, e, n., na Mor. = pole, statek, der Acker. Jg. S., příp. -lo, před níž zub- nice (d, ť) také může odpadnouti; s. tudy z se(d)-lo. Mkl. B. 101., 99. S., strsl.. fundus, souvisí se sed, s?d (seděti). Fk. 2. 673. srov- nává strhornoněm. sal, das Haus, die Woh- nung, a lat. solum. Mkl. aL. 11. Vz Sedlák.