2. Sem
2. Sem, z semo, siemo, adv. = na toto místo, hierher, herzu, her, herein, herwärts, einher. Strsl. semo, samo, sem, huc; příp. -mo. Mkl. aL. 55,, B. 2,34. Sem, semka, semity, semkaj. Na Ostrav. Tč. Sem (volání na psa)! Us. Dch Jen sem (= vstupte, herein)! Us. Dch. Jdi mi z domu ven, taková žena ne- smí sem; Mého anděla sem pusťte; Sem, sem jarní slavíčku, zpívej libou písničku. Sš. P. 14., 25., 69. (Tč.). Pojď sem. Sem ke mně. S. na tu stranu. Dobyl se sem. D. Podívej se sem. Us. To sem náleží. Us. Když najprve p. Lacek sem do Brna při- jede, má zjednati s ním . . . Půh. 11. 349. Ti, kteříž chtie odsud jíti k vám, nemohú, ani od onud sěm; Chudé a mdlé, slepé a klecavé uveď sem; Příteli, kterak si sěm všel nemaje rúcha svatebního? Hus II. 238., 250., 379. Sem to, sem tuto. Semto přišel. — Sem-tam, her-hin. Přítel sem, přítel tam (= co mi do přátel). Ros. Jeden sem, druhý tam. Sem tam se hádati. Us. Dch. — Sem- tam, semotamo, semotam, sem a tam, sem i tam = dolů na horu, v tu (onu) stranu, hin und her. V. Siem i tam po odpustcích běhali. Hus II. 154. Běhá i sem i tam, obracie sě i sem i tam; Běhánie, vrtěnie, neb i sěm i tam hleděnie. Hus 1. 203., 265. Chodil sem i tam smutně po dvoře. Kn. Sem a tam motaje se. Kom. Sem i tam hleděti. V. I vá- leno ješče, ni semo ni tamo ustupeno. Rkk. Sem i tam = onde i onde. — Semotamo (neskl.) = šněrovadlo. V Krkonoš.