Sestřenec
Sestřenec, nce, m., vok. -če. — S., ze sestry syn, der Schwestersohn. Výb. I. 509., 811. — Sestřenci = děti (synové) sester, con- sobrini, Geschwisterkinder. V. — Též děti (synové) od bratra a sestry, amitini, Bruders-, Schwesterkinder. Kom., Bdž. — Též sester vnukové, aneb z bratra a sestry vnukové, zweite Geschwisterkinder. V. — Též dvou sester muži, Männer, die zwei Schwestern haben. V. Poručníka činím Petra sestřence svého. Püh. II. 409. (II. 513.). S. Vachotóv. Pč. 4. Ale s. jeho vlastní znal, že jest sa- mostříl jměl; Ale Matúš se k tomu nezná, ani druhý s. NB. Tč. 93., 198. Vz Sestře- nice. Bratranci.