Čáka
Čáka, y, f., od čakati (čekati) = očeká- vati = naděje. Hoffnung. Čáku míti k ně- čemu. Dal., Br., Troj., Alx. Je č., že se vrátí. Br. Je malá čáka k nápravě. Dělá si na to čáku (naději). D., Ml. Čáky jsou pří- znivý. Nz. — Čáka, y, f., čáko, a, n., z maďar., okrouhlá čepice, jižto nosí husaři a rakouská pěchota. Czako, Holzmütze. Rk.