Setříti
Setříti. Cf. Mkl. Etym. 352. — co: čemer (rozetírati palcem a octem boule, které po namáhavé práci naskakují na žilách po lok- tech a za týlem na lopatkách). Mor. Šd. S. předsudek, abstreifen, Posp., souchotiny. Us. Jsk. Kdo chodí po mém hrobě, bílú rosičku stírá? Sš. P. 109. S. tabulky (sma- zali s nich něco). Bl. Časové mravy a oby- čeje národů ztírají. Koll. Zp. II. 489. Co šlechetných pánóv střiela (zlá náhoda). 15. stol. Spasitel jeho moc všicku zetřel (zničil). Žvt. otc. 48. b S. mandle (utříti). Šp. S. mnoho peněz = stržiti. Mor. Rgl. — co odkud. Rez s nich stierají. Hus I. 239. Vyznala, že jí stírá užitek mléčný z luk. Us. Sk. Kadeře s čela si stírá. Hdk. — co čím. Rány vápnem zetřieti. Pass. 454. — co s čím. (Barvu) s olejem zetřel (olej a barvu spolu). Reg. zdr. — kde. Mlýnský kámen se v melivě zetírá, když se na spodní kámen moc opírá. Us. Tč. Viera pravá stierá každú poškvrnu na té choti (církvi) Hus III. 49. — co jak. Ta věc stírá silně bez leptání. Sal. 58. 25. — se kde oč. O ty věci před králem se stírali. Let 355.