Sezení, n
Sezení, n. S. liší množí nyní od seděni: seděni = das Sitzen, sezení = die Sitzung. To bylo nějakého seděni v dnešním sezení. Mk. Ale tento rozdíl nebyl vždy činěn: Od dlouhého sezení dostal tuhavku. Sych. Mí- stečko k sezení mi zanechané. Sych. Radní páni mají dnes sezení. D. Sezení míti, od- bývati. Šp. Dnes bude s. Dle Brs. 2. vd, 23. nemá se vůbec říkati sezení, nýbrž se- děni. A v Bž. 194. čteme: seděti má ústrojně seděn, odkudž seděni, nikoliv: sezení (po- něvadž se seděti časuje dle vzorce třetí třídy hleděti, kde ve příč. min. trp. souhlásky před sponou e se nezměžďují. Mřk.). Cf. -sen. Vz Seděni. — S., sídlo, der Sitz. Úp. trest. zák.