Seznati
Seznati, seznávati = poznati, znamenati, domakati se, dověděti se, erkennen, einsehen, finden, sehen; vyznati, bekennen, aussagen, bezeugen. Jg. — abs. Člověk bude tím pil- něji pletení a táhnutí, když sezná některak, k čemu plete a tíhne, že k blahoslavenství. Hus III. 166. — co, koho. Přece sem je seznal velmi tvrdy a ostry a vykračující poněkud z slušnosti pohlaví. Žer. 328 Má toho požiti, což ten kněz sezná a to na po- sudku aby se stalo. Půh. II. 488. Skutky pokúšíme Boha, když bez núze božie vóle chceme jisti býti, neb moc jeho seznati atd. Hus I. 354. A to bych chtěl osobně s. NB. Tč. 289. S. pravdu. V. Seznali ho hodného. Kom. Kdo Boha nezná, brzo bídu sezná. Us. Tč. Má to, nač přisahá, ústně seznati. Vl. zř. 272. A to když komorník obé sezná. O. z D. — co komu. Žádají-li strany, mají bez přísahy stranám seznati, jestliže by mezi stranami smlúva sepsána nebyla. Vl. zř. 407. To jemu úřad sezná (zusprechen); Aby mi seznal, což jest toho zboží; Komuž ti co ku polepšení seznají, při tom mají ostati. Půh. I. 388., II. 248., 452. Makr. milosť ne- sezná Habartovi toho. Půh. I. 312. A tohoť Tvé milosti věřím, že mi to seznáš. Ps. ozští. — čeho do koho. Že jest toho seznáno do něho, že otce haněním dotýkal. Br. Černý sám toho sezná. NB. Tč. 242. — co při kom. Každý to při ní s. může. Byl. — co na kom, na čem. Nic na ní toho se- znati nemohli. V. To na zimnici s. můžete. Flav. — co jak. Když seznáš stav svuoj podlé těla i duše, tehdy poznáš, kteraký jsi. Hus III. 144. V pravdě něco s. Hus I. 222. Pod přísahou něco s. (vyznati). Pr. měst. Aby mu seznali po puhonu neb bez púhonu, že to bude moci učiniti (zuerkennen, gestatten). Zříz. Ferd. Že to svědomí má přijato býti a bez přísahy a ústně seznáno. Vl. zř. 15. — něco na někoho (vyznati, aussagen). Er., J. tr. Na kohož by Bartošek seznal, ten má vinen býti druhému podlé póhonu. Půh. II. 553. Pod zatracením své duše naň seznal. NB. Tč. 108. — o čem: o poslední vůli (aussagen, bezeugen). J. tr. — co kde: dlužní list před soudem s. J tr. Před námi seznali jsú, že . . . Faukn. 107. Tu ihned se seznal přede pány, že jest odporu neobnovoval. Půh. I. 209., 208., 11. 445. Seznal před fojtem, že . . . NB. Tč. 30., 3tí., 51., 90. — s inft. Seznám výtečnou býti věc. Jel. A tak sami se býti hodné ošklivosti seznají. Br. - že. Seznají-li, že nemocen byl. Zř. F. I. C. XXXV. S-li se, že sobě při tom trhu o penězích nic nevy- mínili. NB. Té. 256. Sezná-li, že otec Onšov tím listem upomínal, tehdy jmá jemu pla- ceno býti; Seznávám, že přivoluji; Ti se znali, že to Ježek kúpil a zaplatil. Půh. I. 204., 270., II. 44tí. A tak dále seznáš, že dvojí jest řád milování, Hus III. 163. Se- znali, že lhal, Us., Br. Seznáme, že bychom to proti své cti udělali. Zř. F 1. B. XXV. — se k čemu, sich bekennen Jestliže by který služebník co komu z rozkázánie pána svého učinil a pán se k tomu seznal. Vl. zř. 481. A vezme-li to ten na se a k tomu se sezná. Vl. zř. 95. S. se ke skutku. Krab., Er. Pan Oldřich se k tomu seznal. Půh. I. 265. Seznal se k tomu. NB. Tč. 64., 120. — v čem. Pakliby kto nehonil (zločinců) a v tom seznán byl. Vl. zř. 540. V tom sě jest Telec seznal (vyznal). Pč. 5. Já sem vzal to, v čemž mi jsi se seznal. NB. Tč. 224. S. se ve své vině. Št. N. 334. V čemž se úředníci seznají, má jemu to pan Lacek vrátiti. Půh. II. 145. — co čím. Tím jste seznali, že . . . Us. Sezná-li tento svým listem ... Půh. II. 139. A tu obrmany seznal, že Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal. Půh. II. 446. — komu. Abyste mi seznali, že mi v ničem viny nedává Klímek. NB. Tč.