Shladiti
Shladiti, il, zen, ení; shlazovati = uhla- diti, zusammenglätten o. -streichen; zahla- diti, zkaziti, zahubiti, tilgen, vertilgen. Jg. — co: vlasy (uhladiti), Br., hřích (zahladiti), V., město. Us. S. koho. Rk. Jako bláto shlazuje. Ž. wit. 17. 43. Shlaď viny mé. Kom. Jeho zásluh s. nelze. Us. Dch. (Umřel Ježíš), aby pýchu naši shladil; Věrně tací lehce by Krista shladili, kdyby jim ta řeč stála; Neb viem, že mnozí, mnějíce by lépe rozuměli, což dobře jest psáno, shlazují a zle napi- sují; Těla božieho přijímanie hřiechy shla- zuje, všědnie i smrtedlné. Hus I. 17., 244., 440., III. 177. S. hanebnosť, nevedomosť a nestateč. Sš. II. 8. — si co na kom. Shla- dil si na něm svou žáhu (učinil mu to, čeho si přál, aby se mu pomstil). Us. Vrů., Kp. - koho odkud. S. někoho se světa. Pass., Výb. II. 9. Pro tu příčinu dóm Jeroboam zhřešil jest a vyvrácen a shlazen s(e) země; Co škodí člověku, že z té dcky chce jej shladiti lidská hlúposť, poňavadž z knih ži- vých neshlazuje ho zlé svědomie? Hus. I. 446., III. 227. — koho jak. Potři v zemiech našich nepřátely, shlaď je u věk a věky vě- koma. Rkk. 54. Kterýž kolivěk Hřích skrze pokání shlazen nebude, ihned svú těžkostí k jinému táhne. Hus III. 184. — co, koho čím: hřích dobrotou, Jel., koho ukrutnou smrtí, Kram., písmo nožíkem (vyškrabati). Brikc. S. písmo nožem v listině. J. tr. Protož zápisové ohrazení těmi pečeťmi s podpisy svědkův učiní v súdech i krom súdů plnu víru; když jedně nebyli by shlazováni a naj- více na místě zle domnělém. S. při času dání neb na místě vlastních jmen nebo na počtu peněz. CJB. 415.