Shloučiti
Shloučiti, shlučiti, il, en, ení; shloučeti, el, en, ení; shluknouti, kl, ut, utí; shluko- vati, shlučovati = v hluk sraziti, shromáž- diti, schaaren, zusammendrängen; s. se = shromážditi se, shrnouti se, sich schaaren, sich versammeln, sich zusammenstellen, zu- sammenrücken. V., Jg. — koho. Har. IL 146. — co, koho, se v co. Dělníky v hromadu s. St. skl. Se v hromadu s. Flav. Naliť Uhřie v setniny sě shluků. Rkk. 49. Mnostvie v je- dnu sílu se shluče. Rkk. 51. — se kde (kam). Okolo něho se shlukli. Háj. Shlu- čechu sě v lesě pod Hrubú skalú. Rkk. 36. — jak. Tam u velikém množství se shlukli. Eus. Nebudú sě shlučovati v chrámě. BO. Vz S. se proti komu. — koho, se k čemu (kam). Se k hradu s., Rkk., 19., k zlému. Jel. Vojska k němu se shlukla. V. Shlučí se k němu zástup. ZN. — Br. — se s kým. Vitoš opat s bratří sě shluče i jide. St. skl. — se proti komu. Br. Shlukše sě proti němu jechu sě jeho kamenovati. BO. Veliká čásť horlitelů v zaryté pýše proti Pavlovi se shlukla. Sš. Sk. 246. — se na koho: na krále. Br.