Shníti
Shníti, shniji (zastr. shním), il, ití, faul werden, verfaulen. — abs. Ruka ta s. ne- měla. V. Jméno bezbožných shnije. V. Plíce shnijí. Jméno zlých shnie; Zbožie vaše shnila sú; Také světí v nebesiech, jichž těla jsú mrtva a hnijí aneb shnila sú . . .; Až tělesně porušen budeš a shniješ. Hus II. 239., 300., 336., III. 172. Tělo shnie. GR. — kde, v čem: v hrobě, v posteli za živa shníti. Us. S. na poli. Us. Aj tomuto bohatci shnilo jest (jméno) před Bohem, že nechtěl ho jmenovati; Shnila sú hovada v lajnách svých. Hus II. 239., III. 55. By mně dala čechel nový, že v tom čechli shnít nemožu. Sš. P. 168. S. v hnisu. Hus III. 199.