Shořeti
Shořeti, el, ení; shořovati, ver-, nieder-, ab-, wegbrennen. Jg. — abs. Celý dům shořel. Ros. Dá, až čert umře a peklo shoří (nikdy). Prov. Kterak my vás přikrýť máme, samy zítra shořet' máme. Sš. P. 42. Třetina země shořalo jest. ZN. A tak ta vojna sho- řela (udušena jest, nic z ní nebylo). St. let. — čím: ohněm. V. Myslil jsem, že hanbou, studem shořím. Mor. Šd. — od čeho. Od ohně shoří dům. V. Obilí od horka shořelo. V. Od zapálení hromem shořal jeden dům. Let. 448. Vz Moskva. — kde. Na tom nezdár- ném kluku každá domluva jako na psu shoří (netkne se ho). Us. Dch. Vz Bříza. Shořal jest špitál v Praze křížovníkóm s hvězdú podlé mostu. Scr. 2. 452. — jak: do prachu s. Hlas. Uhlí plamenem shořelo. Us. S. na prach. Er. P. 10. S. na padrť. Us. Hý.