Shořeti
Shořeti. — abs. Kdo dá, ten boží, a kdo nedá, ten shoří. Bart. 197. Dobře bude, když čert umře a peklo shoří. Us. Buď Bohu chvála, kostel shořel, krčma ostala. Us. — kde. Shoř tu ešte dnes (kletba). Mt. S. I. 117. Na psu všecko zhoří (nic se ho netkne, vše brzo pomine). Mor. Šd. Diamant shoří v kyslíku na kyselinu uhli- čitou. Mj. 35. Zhořela mu fára blízko pivo- vára. Sš. P. 759. Mnohý chce s. v zlatě (zlatem se lesknouti). Smil. v. 872. — jak. Aby ta falešná láska na popel shořela Sš. P. 758. Fosforvodík na vzduchu na kyse- linu fosforečnou shoří. Mj. 38. — komu. Často jim po hřiechu shoří (sklapne). Hr. rk. 397.