Shověti
Shověti, vím, vějí, ěl, ění; shovívati = čekati, ztrpění míti, trpěti, Geduld, Nach- sicht haben, sich gedulden, nachsehen. Jg. — abs. Pán Bůh dlouho shovívá. Ros. Shov, milá matičko, až ti jich nalovím. Sš. P. 34. — komu. Bůh lidem shovívá, Br.; s. dlužníku. D. Shověj mi. Hus II. 391. Pán Bóh milostivě ještě shovie poběhlému, aby se k němu navrátil. Hus I. 209. Pakli dieš, ež jest učená, tomu já shoviem (to připuštím). Kat. 793. — Troj.— s kým. Druh s dru- hem shovívati mají. Sš. I. 133. — nad kým. Bůh nad bezbožnými shovívá pro pokání. Štelc. — Syr. — k čemu: k hří- chům. V. — komu v čem: v přísaze. Ms. pr. kut. — Rvač., Lom.