Shřešiti
Shřešiti, il, ení; shříšeti, el, ení; shřeší- vati, sündigen. V. — abs. Pomsta božie nemešká nic, kdy člověk shřešil. Hus I. 377. — z čeho. P. Maria z lítosti chtěla, aby před časem div Kristus učinil, aniž z toho by shřešila. Hus II. 35. — proč. Pro ni- žádnou věc má člověk shřěšiti. Hus II. 169. — nad kým. Shřeší-li bratr nad námi, mó- žeme mu odpustiti. Hus I. 340. Shřeší-li bratr tvój nad tebú, treskci ho. Hus I. 244. — Hus I. 240., 241., 248. — jak: smrtelně, Hus II. 321., I. 334., těžce. Sš. P. 67., Hus I. 105. A v těžké proměněnie, že moh ne- umřieti, shřešiv musil jest umřieti; Ktožby kolivěk z nevědomie shřešil; S. smrtedlně, všedně. Hus II. 336., III. 74., 184. — čím. Mnohými zásadami shřešila Eva. D. Davše Krista na smrť, avšak sú tiem smrtedlně shřěšili; Každého hřiecha počátek jest pýcha, tak že pýchú ďábel najprve jest shřešil; Oni sú shřěšili hřiechem nekánie konečnieho, tak že sú sě hřiechu konečně nekáli. Hus I. 189., II. 422., III, 116. S. smilstvem. BO. — proti komu: proti Bohu. D. Proti někomu s. Alx. Shřeší-li muž proti muži, móž sě Bóh nad ním smilovati; ale shřeší-li proti Bohu, nenie na naší moci, ale na božie vóli záleží. Hus I. 245., 340. - Hus I. 336., 340., II. 201. — s kým kdy. Mnozí kněží s vlast- ními sestrami takměř každý deň i na vá- noce i na velikú noc shřešili sú. Hus I. 277. — komu. Tobě samému shřešil jsem. Br., D. Vz Hřešiti, Zhřešiti.