Shřešiti
Shřešiti. — abs. Udá-li se vám zhře- šiti, teskli duše vašeho života. Výb. I 506. Vždy sluha vinný, keď pán zhřešil. Zbr. Hry 28. — čím: myšlením, řečí, skutkem, Us. Pdl., lakomstvím, BR. II. 245. b., pře- stúpeniem božieho přikázanie, Hus. I. 168., velikým hřiechem. Št. Kn. š. 26 , 225. Zhřešil jsem viděním, očima. V. Ps. fol. 135. a. Opiť sa ! hm, veď s tým (m.: tím) nikomu nezhreším. Dbš. Sl. pov. V. 21. — kdy. Shřešil jsem ve všem životě svém. Mž. 98. Kde-li, kolikrát-li, kterým-li činem, v kterú-li hodinu člověk zhřešil. Pass. 17. Co jsem zhřešil z své mladosti až do dnešního dne. V. Ps fol. 134. a. — v čem. Zhřešil jsem v sedmi smrtedlných hřiešiech. V. Ps. fol. 134 b.