Schnouti
Schnouti, schnu, schni, schna (ouc), sesghl a schnul, utí = vlhkosti pozbývati, trocknen, dorren; náruživostí nějakou ztrápenu býti, schmachten. Jg. S. od such (suchý), u v y, y v ? a vysutím toho schnouti. Ht. Strsl. s?hnati, siccum fieri, koř. s?h, stind. śuš m. suš. lit. susti, šusu. Mkl. aL. 141., 144. — abs. Když jest vlhko, nic neschne. D. Ta rostlina schne. Kom. Seno, ovoce, strom, květ, tráva, úd, dřevo schne. Us. Smysl neb čich hyne, moc schne, tvář bledne, čelo práhne. Hus III. 136. — kde. Mokrý šat na povětří schne, Us.; na těle. Us. — na co: na ruku. Us. — od čeho: od nemoci. V. Vz Závistník. — čím. Rostlina suchem schne. Us. S. žalostí, starostí, V., láskou, strachem, D., závistí, Kram., hořem. Puch. Hladem a žízní život vadne a schne. Kom. Did. 68. — pro co: pro strach, D., pro očekávání budoucího zla. St. sv. 1523. Schnúti budú lidé pro strach a pro čakánie. Luk. 21., Hus II. 7. — po čem = nýti, schmachten. D. — v čem. Lidé v strachu budou schnouti. St. sv. 1523.