Schopný
Schopný; schopen, pna, o = rychlý, spě- šný, behend, geschwind, hurtig. S. hlava. J. tr. Silnější musí býti a ruky schopnější. Lom. — k čemu: k modlářství. Br. K hří- chům a nepravostem od přirození lidé schopni jsou. Br. — S. = rozuměti snadno mohoucí, umělý, smyslný, způsobilý, tauglich, fähig, geschickt. — k čemu: ke všemu, k učení, V., k zastávání úřadu, Kram., k zlému. T. Stane-li se majetník živnosti obchodní právně neschopným k samostat- nému spravování majetnosti, rozváže se tichá společnost'. HGB. S. ku práci. J. tr. K vyrozumívání všem věcem nade všecky jiné byl schopnější. Žal. 111. Paměť ke všemu s-ná. Jel. Lidstvo samo sebou ne- schopno je ku chodění v příkazech božích. Sš. Sk. 36. — Pozn. Někteří tuto vazbu mylně za chybnou pokládají doporouče- jíce: s. čeho. — čeho. Jest schopen všeho zlého. D. Lid. schopen nauk jeho. Sš. L. 12. — jak. Člověk nad míru s. V. —- s infinit. Vnímaví a schopni pravdu boží slyšeti. Sš. Sk. 38. Lidé schopnější jsou zlým nežli dobrým jménem někoho obdařiti. Žer. L. 110. Schopen jsem to udělati. Us. — S. = chopen býti mohoucí, fähig. K vo- lení s., wahlfähig. D. — Pozn. Někdy slova toho méně správně užívá se při věcech: Samohlásky dle libosti zdlouženého vyslo- vení schopny jsou m.: S-ky u vyslovení zdloužiti lze dle libosti. Brs. 2. vyd. 224. Péro jest k jemnému psaní schopnější než tužka, lépe: pérem jemněji píšeme. Km.