Schovati. — abs. A
Schovati. — abs. A také aby uměla schovávati a vydávati pořiedně. Št. Kn. š. 102. — co: své panenstvie (uchovati). Št. Kn. š. 61. S. dítě (špatným chováním tělu jeho ublížiti. Vz Schovaný). U Čásl. Vk. — co, se kde (kdy, jak dlouho). Že v Praze po půl druhém stu za den (mrtvých) scho- vají (pohřbí). Arch. VIII. 184. Poněvadž v tom městě z mladosti se zchoval (zdržo- val. Vz Zchovalý). Bart. 319. 21. V svém srdci schoval sem tvé řeči Št. Kn. á. 4 — se komu. Musel se mu s. (byl slabší). Brt. D. 264. Nemohl se s. (zachovati) všem. Výb. I. 926. — koho od čeho. Aby kře- sťany ote všeho zlého schoval (uchoval). Sv. ruk. 76. — koho kdy. Schovej mne této noci (přijmi pod střechu). GR. — koho jak. Tu mě křesťanským schovajte (po- chovejte) obyčejem. Št. Kn. š. 283. 3. — se. Schoval se (umřel) Us. Tkč. Já ne- jsem žádný: Schovej se (bázlivec). Kmk Sebr. sp. I. 397. — v čem. Hned z mládí zchováni jsouce v odění, všechen svůj věk na vojnách trávili Pal. Děj. III. 3. 155.