Schýliti
Schýliti, il, en, ení; schylovati = nachý- liti, skloniti, skloňovati, neigen, beugen, Jg., Ž. wit. 17. 10.; přispůsobiti se Čemu, sich akkomodiren. Sš. — se. Den se schyluje. D. Stínové se schýlí. Hus III. 33. — co. Jan měl s. srdce jejich. Sš. L. 12. S. oči. Dch. Syn člověka nemá, kde by hlavu svú schýlil. Hus I. 258. — co proč. Oči studem s. — se odkud. Neschyluj se s cesty pravé, ať tě svět ten nezavede. Sš. P. 46. — se kam. Tato zeď na stranu se schyluje. Us. — se k čemu. Pán věděl, že se životem jeho se ku konci schyluje. Sš. J. 160. Poněvadž by to netoliko k velikému zlehčení, než také k velikému nebezpečenství země této schy- lovati se muselo. Žer. 342. V tom Pavel se schýlil ku potřebám tehdejších okolností dle zásady; Leč Kristus schýlil se k nim; K těm, jenžto se pro pokoj k jiných vůli podlé Boha schylují; Tu schyluje se apoštol k obyčejnému životu. Sš. Sk. 189., J. 32., I. 403., II. 65. (Hý.). Schyluje se ku zkáze, D., k dobrému, k zlému, k pokoji, k válce, Ros., k bouřce, Sych. K něčí prosbě se schylovati. Štěstí. Již se k tomu schyluje. Us. — V. — se s kým k čemu. Schyluje se s námi k smrti. Kom. Tedy samoděk bez orodování se k nim se všemi dary schy- luje. Sš. J. 257. — se od čeho: od zlého. Ps. Ms.