1. Sídlo
1. Sídlo, a, n., místo k seděni, sedadlo, stolice, der Sitz. — S., bydliště, bydlo, oby- dlí, bydlení, dům, der Sitz, Wohnort, Wohn- sitz, die Residenz. V. S. královské, V., v kraji, D., zkázy. Ráj. S. letní, pusté. Dch. S. vzdě- lání řeckého. Sš. Sk. 200. Chyť se duše mého křídla, poletíme v rajské sídla; Turek pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl. Sš. P. 25., 64. Ten pán má na tom zámku sídlo. Ros. S. míti někde; na tom hradě i sídlem svým až do smrti byla; s. promě- niti; jiného sídla hledati. V. Praha byla někdy s. (sídlem) císaře německého. D. On dvorem i sídlem jest v N. Har. Korint mě- sto bylo sídlem řeckého vzdělání. Sš. I. 153. S. své zarazil u samé krčmy. Sych. Duše má s. své v mozku. Ros. Hlava jest s. duše. Berg.