Sien
Sien, zastr. — ten, vymizelo postupem 15. stol. Šb. Sien skloňovalo se takto: sg. m.: sien, sieho, siemu, sien, siem, sím; f.: sia (m. si-ja), siej (m. sie-je), siej, siu (m. si-ju), siej, siú (m. si-jú); n.: sie, sieho, siemu, sie, siem, sím; dual, nom., akk.: sia (m. si-ja), si, si; gt., lok.: siú (m. si-jú); dat., instr.: sima; pl. m.: si, sich, sim, sie (m. si-je), sich, simi; /.: sie (m. si-je), sich, sim, sie, sich, simi; n.: sia (m. si-ja), sich, sim, sia, sich, simi. — Poznam. 1. Nom. sg. muž. rodu povstal ze si jako ten ze t?; v Ev. ještě je: si syn člověč. Akk. vyka- zuje si v sb ztenčené v příslovkách: dnes m. cyr. d?n? s? (den ten), letos (to leto) atd. Ostatně se původně si jako původné t? přisouváním n rozšiřuje. — 2. V nom. sg. vyškytá se v ženském rodě vedlé sia i přehláska sie: sie chasa, smrť sie. Rkk. — 3. Gt. sg. f. trvá co siej až do konce 14. sto- letí, pak pravidelný skrácený (sie); tak i da- tiv a lokal téhož rodu. — 4. Vystupuje-li sie s jménem podstatným jako příslovkové určení, sklesává i v pouhé s': s' noci (m. siej noci (sie noci). Pass. — 5. Neústrojné síž, siéž, siéš liší se od prostého sien, sia, sie u skloňování pouhým dloužením. — 6. Staročeské onseh (onsah, quidam) stojí asi m. původního on-si a skloňováno způsobem jmenným: ot onseha Jindřicha. Výb. I. 116. Onseže! Št. — Bž. 154., 148., Kt. 3. vyd. 49., Mkl. S. 113. Věrný siemu i onomu. Kat. 38. Nikomu, ani siemu, ani onomu. Kat. 568. Mlčela až do sí chvíle. NB. Tč. 168., 208. To nám mocí drží až do sjé chvíle. Půh. I. 133., 175., II. 28. Až do sié doby. Ib. II. 133. To užíval od sv. Jana až do siež chvíle. Půh. II. 472. Nedávno před sím. BO. Až do sie doby. ZN., GR. Až do sieho dne. GR. Vz více o užívání této náměstky a příklady v Zkl. Skl. 353.-354. Příklady vz také v Rkk., vydaném prof. Kořínkem (v rej- stříku u Sien).