Aorist
Aorist, u, m., z řec. Aoristy vyhynuly zejmena v ruštině, polštině, češtině a ve slovinštině. Gb. — Kdy aoristy v češtině zanikly, zevrubně určiti se nedá. Jisto jest, že první grammatikové čeští Optat a Gzel jim zanikati pomáhali a že v 16. stol. aoristy v ústech lidu ještě žily. Bych žije podnes zbytkem někdejšího aoristu. Kt. 90. Vz Časování. O tvarech aoristův vz Kt. (Květ), 57.; S. N. I. 265.; Počátkové stč. mluvnice od P. J. Šafarika, v Praze 1845. O významu a užíváni aor. vz také Mkl. S. 767., 787.