Aorist
Aorist. Str. 3. a. ř. zd. 1. za aoristu přidej: Také vece. Vz Veceti. Ku konci článku připoj: Cf. i Bž. 169. a násl., Listy filol. 1884. 56., 1878. 263., 1879. 233.—234., 1880. 160. (oprava), Enc. paed. I. 323.—326. — Vedlé složených tvarů był sem, pisał sem atd. obyčejny jsou posud v 1. osobě jedn. na Místecku, Frýdecku, ve Frydlantě praeterita složená z příčestí a aoristového znaku ch: bułch, pisołch, čnulch (četl jsem), šolch (šel jsem), dołch (dal jsem), choďułch, młoťułch, voźułch, voďułch, dryžułch (držel jsem), mułch (měl jsem — Palkovice), lita- łach, jach tam buł, jach věděla (Čeladná), žech to něvěděł (Frydlant), jach neslyšeła, jach ešče była nemocna, dalech nebyła (St. Hamry), čich se nadoł (Sedliště), užech tam vliz (= už jsem tam vlezl — Šamařovice), pivach tu vypila kvartu (piva jsem tu vy- pila, Morávka). V Opavsku tyto tvary již se vytratily, toliko v Plesné (v jižním Opav sku) slyšel jsem od 841eté stařeny : něbyłach tam, sedłach na koňa, jełach na polo. Brt. D. 133.