Siroba
Siroba, y, f., zbavenosť rodičů n. vůbec svojich, osiřalosť, der Waisenstand. Na s-bu syna poroditi (po smrti otce). V. Na s-bu narozený, porozený, zplozený (= pohrobek, sirobě). D., J. tr. Král Ladislav na s-bu na- rozený, přijat od stavů za krále čes. Dač. I. 28. Tvůj meč mnohé ženy v s-bě pozů- stavil, Flav.. ostavil. Tkad. V s-bě posta- vený. Th. — Kat. 332., 2051. — S., opuště- nost vůbec, die Verlassenheit, Noth. Alek- sandr zpade u velikú s-bu. Alx. Matka v naší s-bě jemu věřila. Půh. II. 408. — St. skl. — S., sirotci, die Waisen. Scip. — S., jmění sirotčí, das Waisenvermögen. Žer. — Vz Rb, 271.