Sirota
Sirota, y, f. = siroba. Plk. Příp. -ta. Mkl. B. 164. — S., y, m. a f., sirotka, siro- tička, sirotinka = sirotek. Chudá s. NB. Tč. 202. Vanoce, vanoce, skoroli budětě? ubohe siroty, kaj se podějete? Komu je horši na světě, jak tej ubohej sirotě, co svych rodiči němaju a po světě se tulaju; Sigotě, sigotě, zelené sigotě, ach je-li komu horši jako mně s-tě?; Kam s-ta dojde, všady křivdu najde; Kdo s-té ubliži, toho pan Bůh poniži; Kdo s-tě nalaje, tomu pan Bůh něpřaje; Ubohé s-ty, luďé na ně lajú a sami nevěďá, nač své vychovajú. Sš. P. 491., 493., 494., 497., 505. (Tč.). Bůh jest nejlepší otec všech si- rotek. Bern. Byl jsem chlapec s. Km.