Síto
Síto (na Slov. a Mor. sito), sítko, a, n., v obec. ml. sejto, ve vých. Cech. tok. S., koř. si = secernere, lit. s?tas, sijoti; cf. malorus. sijati, prus. siduko, der Siebtopf. Mkl. B. 161., aL. 129. — S., řičíce, řešeto, podsívadlo, řešato, říčice, řídčice, řešítko, řešátko, řešetko, říč, drmlík. cídice; kou- kolka, polokoukolka, stoklaskq, prachovka, hrachovka, ouhrabečnice. Jg., Sp. S., náčiní k prosévání drobnějších částek hmoty ně- jaké od hrubších; skládá se z plochy dír- kovaté a dřevěným lubem opatřené. S. N. Vz tam více. S. drátové; řídké: zíbro, zí- berko; v mlýně: lejstřík. Šp. S. vlasenné, das Haarsieb. Byl. Š. odzrňovací, Rebelsieb. Šk. S. lékárnické, na slad n. sladové. Šp. S. tkané, drátěné, pletené, tažené, kladené, žíněné, hedvábné, gazové, florové ve mlý- nech. S. N. Sítka svá sebrati (seine fünf Zwetschken zusammennehmen). S. mouky. BO. Nové síto na kolík věší, staré pod stůl házejí. Prov., Jg., Šp. — S. k cezení, der Seih korb. D. Sítkem a cezákem něco cediti. Kom. Sítko k dojení. — S., vše co k sítku podobno. Sítko na okno, na dvéře (aby mouchy atd. do světnice nemohly), das Fliegenfenster. Bern.