-sk
-sk, tvořicí přípona jmen přídavných a podstatných: panský, panská, panské, Slo- vensko, Polsko. Vz -ský. — Sk změkčuje se v šť, kde se k mění v c nebo č (vz K), tedy před i, í, ě (v komparativu, v lok. sg. 6. sklon. (Slovo), v nomin. pl. a partc. pft. pass. atd.): pískám - pišti, polský — polští (obyvatelé), český — čeští (pánové) — če- ština, polština, panský — panštější a pan- štěji, tisknouti —? tištěn, prasknouti — pra- štěn, vojsko — ve vojště, pisk - pištěti, vosk — voštěný. Ht., Gb. Vz Šť z sk. — Skupenina sk se nedělí: če-ský (m. češ-ský z čech-ský, čech?ský). Vz Dělení (I. 223. b.) Gb. Hl. 110.