Skála
Skála (na Mor. a Slov. skala), skalka, skálečka, y, f., skalice, e, f., skalí (zastr. skalé), n. O krácení á v některých pádech vz Brána O původu vz Mz. 306. — S., veliký kámen v moři n. na zemi n. více jich pohro- madě, hornina, der Felsen, Steinfels. S. tvrdá, příkrá, vysoká, špičatá, samorostlá, celistvá, v moři, v řece, písečná; lámání skály. V. S. divoká, jalová, tvrdá (která ostrému ná- dobí odporuje), nesnadno dobytelná, bez- rudá, levná (měkká, jako: jíl, písek, mast- nice, sádra, kamenná sůl, KP. III. 70.), Vys., hluchá (kybře, kybří, kybřík, hlušina, perky = prázdná hornina bez rudy, bez uhlí atd., která někdy se vyhání n. ven vyváží, někdy zasazuje tam, kde uhlí n. rudy za hřbetem již vybrány jsou). Am. S. žulová. Rk. S. nadvislá: klímí, klemží, visuť; v poli: pecka, skála; s., kterou lze sochorem n. pakou od- trhnouti: půlka, které nelze odtrhnouti: var- hole, kráva. Sp. Skupina skal: souskalí, řada skal: poskalí; s. nad pobřežím: čelo, svislé skály: klepy, místi) nad skalou: záskalí, pod skalou: podskalí. Šm. Rozsedlina ve s-le, hro- mada skal, hnízdo na skále; stezka po s-le; pramen prýštící se ze skály. Km. A upadne-li (siemě) na skálu, to věz na srdce tvrdé pýchú a zúfalstvím. opět užitku nepřinese ; Tak cierkev sv. v skále, v Kristovi sě věru i skutkem hniezdí; Holubice sě v skalí hniezdi ; Jenž jest dóm lásky vzdělal na pevnú skálu. Hus II. 72., III. 22., 98. V skalí. Rd. zv. Vz Listy filolog. 1877. 287. Stojí kostel na skalí; Kde b.ys ich (košulek) vě- šela, dyž tam plota není, jen skala, kamení: Spíšej by ze skaly voděnka kapala, než bych já, šohajku, o ťa zaplakala; Kdyby sa po- ctivosť na skale rodila, nejedna panenka by na ňu chodila; S. ho zabila (přání)!; Bele- grad, Belegrad, ta turecká skala, nejedna mamička syna oplakala; Zezulenka kuká, až se s. puká; Má mamičko stará, skala na mňa letí, namlúvá mia vdovec, má patero dětí. Sš. P. 49., 88., 326., 498., 573., 585., 637., 789. (Tč.). Skála zhůru strmí. Kom. Kozorožec a kamzík po příkrých skalách lezou. Kom. Z črna lesa vystupuje skála, na skálu vystúpi silný Záboj. Rkk. 7. Na vrše skály; pod šedú skalú. Rkk. Na tvr- dou skálu přijíti; tvrdé skály vrtáním n. střílením dobývati. Vys. Skálu trhati, Sp., prachem. Skálu ohněm zdvihnouti, prachem stříleti; rudy ve skalách hledati ; s-lu se- kati; skála tlačí. Vys. Tady aby měl (člo- věk) žaludek ze skály. Us. Ďch. Tvrdý jako s. V. Jest jako skála (pevný, stálý n. ne- ústupný, zatvrzený). Ros. S. tvrdá (tvrdé srdce, nekolný špalek): Nepohnutý co skála: Dnes člověk, že by skály lámal a zítra by ho větřík povalil. C Nepohnutý jako s. Pk. Do skály stříleti, střely mařiti. Pk. Vz Skalí. — S., výsosť, hora, der Hügel. Na skalách. Us. — S., kámen, saxum, der Stein. Z. wit. Deut. 13 S., tlučené kamení Us. u Polné. Zl. Mastná skála, Talgstein. Na Slov., Plk. Ho- dil po mně skalou. V Náchodsku. Hrš. Vy byste do koní skalím metali. Tatry a moře. Vaj. 142. — Skála hrubá (Gross-Skal). malá (Klein-Skal), hrady u Turnova a u Želez. Brodu na písečných skalách ležící. Vz Tk. III. 659., IV. 740., S. N. Shlučechu sě kmetští ludé v lesě pod Hrubú Skalú. Rkk 36. — S., něm. Skala, ves a) u Chrasti, b) u Něm. Brodu, c) u Kralovic dolejších. PL. — Skály, pl., colles, pahorky, Hügel, m. Ž. wit. Puer. 75.; Ž wit. 71. 3., 64. 13 ; 77. 58.; Ž. wit. Hab. 6. — S., v hudbě, die Tonleiter. Hd. — S. horoucí = peklo. Vodň. Jdi do ho- roucí skály. Us. Ft.