Skalka
Skalka, y, f., malá skála, ein kleiner Fel- sen ; hromada kamení v poli. Boč. Chodila po skalce, sbírala laskavce, nernožu zapo- mnět na kunovské chlapce. Sš. P. 242. — S., jméno hradů atd. na skále ležících. — S., dvorec u Košíř u Prahy. — S. v Praze, kostel sv. Jana ležící naproti Emausům (Slo- vanům). Jg. — S., ves u Dobříše, b) u Mníška, c) u Kyjova na Mor. — S., něm. Skalken, ves a) u Ústí n. L., b) u Třebenic. PL. — S., něm. Alt-Kalken, ves u Dokes. — S., Petersdorf, ves u Přeštic. — S., Strerowitz, ves u Prostějova. PL. Vz Tk. III. 59., S. N. — Skalky, pl., f., druh tvrdých třešní. Mor. Hý.