Sklamati
Sklamati, sklárnu a sklárnám; sklamávati, S. = ošiditi, podvésti, přelhati, betrügen, täuschen, belügen. — abs. Kdo lehce věří, lehce sklamán bývá. Prov. Jg. S. se nedajú. Sš. P. 147. A eo"s mněl, by sklamal Bóh? Hus II. 429. — co, koho (akk.). Naději s. D. Nadeje mne sklamala. V. — (co, koho) čím: slovy. V, Umění uměním sklamáno bývá. Troj. Prolož aby Bohem nesklamal, máš plniti. Hus I. 107. — koho, se v čem; v naději. V., Ráj. — komu. To pak sklamal jemu (tak oklamal ho). Br. — se na čem. Což oko vidí, na tom se srdce nesklamá. Prov. Rvač.