Sklamati koho
Sklamati koho: lid, chudého, Hus II. 154., I. 451. A ač co koho zklamal sem, vracuji čtverověččie. Hus II. 407., 305. — koho čím. (Kupec) zklamává blížnieho někakým obyčejem lichvy; Tiem hřiechem zklamal Adama v ráji; Ďábel svú lží mnohé zklamal. Hus I. 218., II. 91., III. 116. I proč's sklamal svatým duchem? Št. Kn. š. 137.— koho, se v čem. S. někoho v úfnosti, Kyt. 1876. 20., v naději,. J. Lpř. S. se v ně- čem. Hus III. 127. Človek nerad vyzná, v čem se zklamal. Sb. vel. I. 106. — na čem. A řekl mně na ničemž nezklamávati. Půh. I. 223. — jak. S. někoho trpce, velmi. Us., Hus. — koho kdy. V toto léto z-li sú kněžie lživí mnohý lid. Hus I. 340. — oč: o statky. Chč. 637. Mlynář zklamá blížnie o obilé. Hus I. 209.