Sklesati
Sklesati, sklesám, al, án. ámí; sklesnouti, sl, ut, utí; sklesávati, sklesovati, zusammen- schlagen, -senken; niedersinken, zusammen- stürzen, zusammenfallen. — abs. Sklesl. Dch. Teplota sklesla. Dch. — co. Starý sklesna zuby pořehtává, že nemóž hřešiti. Hus III. 110. Sklesli ruce svoje a nechtí pracovati. Boč. Sklesna svoji rucě obě (senken). Kat. 3107. — na čem kdy: na mysli po po- rážce. Dch. — odkud kam. Tak z Boha klesl na odpravence. Sš. Sk. 171. S. na zem. Dch. — čím: mdlobou. - pod čím: pod břemenem. — se = dohromady pad- nouti, spojiti se, zusammenfallen, sich ver- einen. Že se drakův ústa sklesnou, až jim nelze jich otevříti. Troj. Sklesnou se ústa tvá před obličejem jeho. Háj.