Sklíčiti
Sklíčiti, il, en, ení; skličovati = sevříti, stisknouti, skřiviti, ein-, beklemmen, zusam- menschliessen, in die Kluppe nehmen. V. — co, koho. Víno údy skličuje. Smrž. S-la tě moc boží. Sš. P. 20. — koho kde kam: nemoc na rukou, k zemi ho sklíčila. Vz Sklíčený. — se. Bodejž se sklíčil. Vz Kletba. Č. Sklíčko, a, n., vz Sklo. Skličkovati = vymlouvati se, sich ausre- den. Slov Plk. — S., splésti, zaplésti, ver- stricken. Sf. Skličovadlo, a, m. = sklíčidlo. Rk. Skličovati, vz Sklíčiti. Skliditi (u Opav. skludiť, skluzať, Klš.), skliď, dě (íc), il, zen, ení; sklízeti, zej, zeje (íc), el, en, ení; sklizovati = odkliditi, od- straniti, ab-, weg-, aufräumen, abbringen; se světa sprovoditi, zabiti, aus dem Wege räumen, tödten, ermorden; sesbírati, scho- vati, ein-, zusammenräumen; porovnati, smí- řiti, zum Frieden bringen; se, vz: se s čím. Jg. — abs. Již sklízejí (zboží s krámu ukládají). Us., Ros. — co, koho: zboží (s krámu pryč bráti), seno, obilí, snopy (domů svážeti, Jel.), plachty (spustiti). Pref. Skliď to pryč (odnes to). Ros. Po- pruhy s. (u provazníků = hotové popruhy v kotouče stáčeti). Us. Dch. Smrť vše sklízí. D. On by ho sklidil (nerád hněval). Ona by ho sklidila (nechce ho). Us. Vz Odbyti prosí- cího. — co, koho odkud: s očí, Br., s polí, se stolu, Us., s cesty, se (ze) světa (zabiti). V. — co kdy. Luka na čisto po jaru s. Puch. S. za sucha. Vz Sekati. — jak. Tehdá osoby nejedny beze všeho souzení sklizeny bývaly. Sš. J. 279. V radu vešli s Herodi- any, jakým během by Krista s. a zahladiti mohli. Šš. Mt. 174. — co kde: nepřízeň mezi přátely s. (odstraniti). Pulk. — koho kam: do hrobu. Lup. — se. Již se skli- zují (přestávají prodávati). Ros. Hned se sklidil (pryč šel). Kom. — se s čím = pryč s tím jíti, pryč odnésti, schovati, abräumen, einlegen. Kramáři se svým zbožím se sklí- zejí. Us. — se s čím kam. V tom se s du- dami svými sklidil (odešel). Puch. Skliď se s tím na pec, na půdu, za kamna. Us. Hý.