Skloniti
Skloniti, skloň, -ně (íc), il, ěn, ění; sklo- ňovati; skláněti, něj, něje (íc), ěl, ěn, ění = shýbati, sehnouti, nachýliti, herabbeugen, neigen. Jg. — co: hlavu, V., kolena. Jg. Kázeň skloňuje šíje. V. Kolena skloniece budú píti. BO. Jména skloňovati jest měniti je dle pádů, rodův a čísel; Jsou-li jednotlivá podstatná jména sloučena v jeden celek, skloňujeme jen jméno poslední. Bž. 65., 123. Skloniti hlavu = zemříti. Bdl. Aby měl kde hlavu skloniti (odpočinouti si). Němc. S. vůli, den Willen beugen. Us. Dch. Kdo po něm chodí, pán Bůh ho skloní; Počké šuhajínku, šak tě pán Bůh skloní, že chodíš za pa- nenko, když klekání zvoní. Sš. P. 228., 304. — se. A sklonie se stienové t. j. pominú truchlosti a zármutkové tohoto světa. Hus III. 47. — (se) od čeho. Uzřel by váhu ctností od tíže Pavlovy se skláněti. Sš. I. 8. Neskloňuj rukú svú ot pomoci sluh svých. BO. — co kdy. Obyčej ... při vyrčení slova Ježíš hlavu a druhdy kolena skláněti. Sš. II. 167. — se kam. Pod něčí vůli se s. Us. Dch. — dle čeho. Dle země skloňujeme 1. jména ženská v nom. sg. v ě n. e vyzvu- kující (koupě, krmě, péče) atd. Bž. 96. — se proč. Ve jménu Ježíš skláněti se mají kolena nebešťanů, zeměšťanův a podsvěťanů. Sš. II. 166. Hlavu nakloňuji, v lásce se sklo- ňuji, polib mne dušičko, ztracená ovečko. Sš. P. 67. — co, koho k čemu (kam). Slunce se bude k západu skláněť. Němc. O milá záře, skloň k nám své tváře, nerač opouštěti svojich věrných dětí. Sš. P. 62. Ale aby tím snáze se k napomínkám jeho sklonili. Sš. Sk. 30. Srdce moje k lidu mému sklání pořáde se s láskou jedinou. Sš. Bs„ 171. Zdali se k tomu skloní, ob er sich dazu herbeilassen wird? Dch. Své uši k ně- komu s. (slyšeti jeho žádost'). Us. To člo- věka k hovadům skloňuje. Jel. Hlavu k zemi s. Br. K sobě ruce skloně, k sobě ruce krče. Prov. Jg. Ke každému se ochotně skláněti. V. Den se sklonil k večeru. Jg. — co, se čím ke komu (kam). Sklánějí se tváří až k zemi. Br. Tváří na zem se s. Kom. Skláněti se k někomu milostí, pomocí (sli- tovati se). Ros. Meč koncem k zemi s. Let. 169. S. se hlavami. Vrat. 56 Lahodností sílu lidské mysli s. Jel. — se komu: Bohu. Kom., Br. My se ti sklonimy, z sebe se ži- vimy. Sš. P. 78. — se před kým. Br. Aby mladší apoštol před ním (Petrem) se sklonil. Sš. II. 24. Skláním se před tebou. Ros. — se s čím. Sklonil se den se sluncem. Troj. — se odkud: s cesty. L.