-sko
-sko. Šf. III. 422., Pal. Rdh. I. 139. Včé- rajško, dneško, zitrajško, včiléjško, loňsko, letojško, nejčastěji v pádech kosých: po včérajšku, před včérajšky, před loňsky atd. Mor Vz Brt. D. 146. Při jménech místních v -ín a -ice (pl.) přípona -sko ku kmeni se připojuje: Domanín —Domansko, Hodo- nín — Hodonsko, Kojetín —Kojetsko, Ku- novice — Kunovsko, Luhačovice — Luha- čovsko, Vsetín (Vsatín) — Vsacko. Mor. Vck. Na Val. se touto příponou neoznačuje žádná opovržlivosť, zhrubělosť. Toho bolí ručisko, onoho nožisko, ten má botisko. Vck.