Skočiti
Skočiti, il, ení; skákati, skákám a skáči; skákávati, springen, hüpfen, tanzen, eilen. — abs. Skoč tam (rychle béž). Us. Žába, zajíc skáče. Kůň skočí. D. Ujíti mu obroku, aby tak neskákal. Prov. Jak píská, tak skákati. D. Dal pušťáku skočiti (pojímati se). Varite oči, nevíte kam skočí. Mus. Skoč oko nebo zub. Prov. Smil. Vz Od- vaha. Č. Skoč kam skoč. Č. Skáče jak jelen, Pk., jako veverka. Sš. Oves skáče (bujně roste). Č. M. 423. Ten chléb hodně skočil (nakynul). Us. Sd. Když hospodský na křídu dává, tu mnohý skáče. Pk. — proč: radostí nad vánočním stromkem ská- kati. Ml. Strachem zpět skočil. D. Ztratila 30 zl. a z toho do studně skočila. V Do- brušce. Vk. Srdce mu radostí skáče. Dch. Hruď ji slastí skáče. Sš. Bs. 1. Skočil by pro něho do vody. Us. Vrů. Bujností s. Kom. L. 60. Snad skočím proňho hned; Skoč mi do vody pro ty čtyry jahody. Sš. P. 216., 734. -- přes co: V. S. přes příkop, přes stůl; pes skáče přes hůl. Us. — odkud: z okna, z lodí na břeh, z vozu. Us. Voda skáče z trouby, krev ze žil (stříká). D. S. se stromu, s pružného prkna do vody, Us., s koně. Rkk. 22., Vrat. — Zelí mi skáče z krku — krkám po zelí. Us. Červené ví- nečko ze sklenice skáče. Er. P. 220. Heršek mladý s koňa skočil a hned do kravárně vkročil; Než starý z postele skočil, šohaj oknem ven vyskočil; Skočila Ranoša s břehu vysokého. Sš. P. 90., 167., 186. (Té.). Těžko jest přieliš trpěti rány, jimiž krev z hlavy skáče, a v ten čas nepožádati své pomsty. Hus I. 167. S. s vysoka. Št. Hrách skáče od stěny (když se na ni hodí). Us. — kam: na stranu, na zeď, Us., na kůň. D. Pes s-il do zvěři (vyhnal ji). Šp. Kohout na slepici skáče (pojímá se). To udělati (— pohanění trpěti) zdá se mu na tvrdo skočiti. Kom., D. Do vody, do ohně by pro něho skočil. Us., D., Č. Pobožným nejvíc utrhati a jako mezi oči skákati. Br. Kus kamene do okna skočilo. Us. Skočím k vám pro to. Us. Dch. Neskákej mi do řeči, unterbrich mich nicht; Skoč mi ke kupci. Dch., D. Neskákej mi do hodu (=: do řeči). U Rychn. Msk. Ně- komu v řeč s. J. tr. S. za kamna. Svěd. Slyším-li dudy, do stropu skáču; Skoč s lávky do vody. Er. P. 358., 471. Skoč děvečko na kámen a z kamena na třemen; Do zahrady skočila, třikrát rýčem zaryla, tu krev sv. rozsela; Heřmanků kůň nejvíc skočil, až mu z pošvy meč vyskočil a do srdce jemu skočil; Štyry stoly přeskočila, na pátém se zatočila, hned do komory sko- čila; Na koni se vytočil, meč mu z pošvy vyskočil, milej do boku skočil; K Dunaji běžela, Dunaje se ptala: Jsi-li tak hluboká, jak su já vysoká, bych do tě skočila?; Do vody skočila, ešče zavolala, Panenko Maria; Krku se ho chyćila, do vody skočila; Než- bych sobě vdovca plesnivého vzala, radši bych já radši do vody skočila; A skočil do vody a chytil on lína a on ho položil svej milej do klína. Sš. P. 23., 49., 83., 84., 85., 87., 89., 189., 197., 372. (Tč.). Hlubočí, hlubočí, kde sa voda točí, kdo nemá peňázů, nech tam do ní skočí; Skočila som do zahrady, červená som, utrhla som tři růžičky, obledla som; Byla bych pro tebe do vody skočila; A jak na koníčka skočil, bílým šátkem sobě zatočil; Než bych měla s husarem jeti, vo- lila bych do vody skočiti; Anička z Téna, nechoď do mléna, ve mléně straší, skoč do palaší; Močila konopě močila, žába jí do klína skočila, močila, močila také len, vyskoč mně žaběnko z klína ven. Sš. P. 375., 552., 576., 583., 590., 673., 680. (Tč.). Tehdy ne- božtík Jan Švec skočil na stůl a chtěl se- keru vyhoditi na Blahuta. NB. Tč. 107. Skočil s vozu proti němu; Neb s nebe s. (Kristus) v život panny Marie, z života je- jieho do jesliček; S. k věčnému životu. Hus I. 399., III. 28., 55. Aj skočichu vsici v dól k Záboju. Rkk. 9. — jak. S. o jedné noze. Er. P. 66. Po lese skákáše (jelen) hbitými nohami; Skáče (jelen) po nožiciech ručiech. Rkk. 25., 26. Kůň skočil do jámy. Dch. Na česť svému Bohu v okolek skákali. BO. Skočil do vody s křikem (křiče). Do studnic po hlavě skákali. Prot. 327. O hůlce skákati. T. Po hlavě do vody s., Us., se skály. V. — kdy: o svatbě. Er. P. 18. Při slově posledním rovnýma nohama na stůl skočí; Má ta děvuchu takú veverečku, co ona skáče v noci po lůžečku. Sš. P. 434., 748. S. v tancích. Chč. 301. S-il po něm do vody. Us. — nač. Na nohy tu skoči junóv (jinochův) desět ku róvodu jeje (= jejímu). Rkk. 45. A on s lože vyskočil, na sve ko- lena skočil. Sš. P. 85. — kudy. Skákal pes přes oves po zaječí sledi. Er. P. 394. Přes polo skákala, kačeny lapala. Sš. P. 516. S. přes zahrádku. Hus III. 110. Když jde nouze dveřmi do domu, skáčí přátelé okny ven. Č. — kolik. Janošek mečem za- točil, po dvanácti hlavách skočil (= skotil). Sš. P. 105. — komu. Dyž má pannu milo- vati, srdečko mu skáče. Sš. P. 685. — za kým: housata za husou do vody skákala. Veru bi za tobum va Dunaj skočila. Sš. P. 799. Kůň skočil za jinými koňmi na plot. NB. Tč. 269. A ten jeden napřed vkročil, druhé za ňém hnedka skočil. Sš. P. 123. S. za pluhem. Er. P. 251. — s kým (kam): s koněm naň skočil. D. S truchlivými plač, s veselými skač. Msk. — komu kam: na krk, v bok, Háj., v řeč, do řeči. D. — kde. Chléb skáče v peci (když se zdvíhá a kulatí). Na Slov. Černý schoř prý dycky skáče za lomenicó a muž strachem sedávává večer za pecó. Sš. P. 666. Tak mi mé sr- dečko v těle skáče; Straka skáče po za- hrádce; Koníček pode mnou skáče. Er. P. 155., 225., 461. Aj tento přišel jest, skáče po horách, přeskakuje pahorky. Hus III. 28. A pod nimi rúči koni skáčú. Rkk. 54. S. na týči, Ler., po horách. BO. Pod nízkým stropem vysoko neskákej (nepočínej si tuze vysoko za svých poměrův). Mudr., č. Duše v těle skáče radostí. Us. Dch. Srdce ve mně skáče. Us. A po té voděnce drobný rebe (ryby) skáčó; Skáče straka po potúčku, sbíře zrnéčka; Pod tum našum klačum pod- kověnky skaču, o tebe synečku černe oči plaču; Můj zeleny vinek po Dunaju skače a moja poctivosť v koliběnce plače; Červené vínečko ve sklenence neskač, moja nejmi- lejší v světe za mnú neplač; Iné panny v šenku skáčú a já smutna doma puaču; Plakali tatíček, oj dyž pod ním skákal ten vraný koníček. Sš. P. 210., 332., 354., 378., 406., 440., 595. (Tč.). — adv. (jak). Dobrá polívka při dvoře, než vysoko skákati. Prov. Skoč vzhůru nebo dolu (Buď jak buď. Skoč kam skoč. Skoč oko nebo zub. Vz Odvaha). Č. Jelínek bystře skáče; Daj si šohaj čižmy podšit, abys mohel hodně skočit. Sš. P. 614.