Skočiti
Skočiti. Cf. Mkl Etym. 301.— odkud: s huory, Let, s trůnu, s lože, Vrch., s koně Výb. II. 44. Z troudu jiskra s-la. Vrch. Zeď s-la z gruntů. 1566. Wtr. — kam. S. pod peřinu. Hrts. Rozlobený muž skočil do ženy (zbil ji). Drsk. Skákej hodně na koblihy (o masopustě), bude dlouhý len. U Žamb. Dbv. — jak. Rovnýma nohama do vody pro někoho s. Us. Šd. Moře v divokých skocích skáče vzhůru. Osv. I. 90. Přes kládu skačme. Výb. 1. 820. Skáče jako olověný pták (neohrabaně). U Žamb. Dbv. Ani kůň nad sílu neskočí. Us. Bž. Ať skočí jako blecha z pelecha. Us. Vck. — kdy Aby vesele mohla skákati na masopust. Št. Kn. š. 103. — kudy jak. Po kamení pra men tancem skáče. Kká. — si. Ani si ne- skočil (nezatančil). Us. Hnšk. — se. Flanel se musí dříve, než se z něho něco šije, na- močiti, jinak se skočí (srazí). U Místka Škd