Skonati co
Skonati co: řeč, knížky prvé. Št. Kn. š. 150., 60. — v čem: u vieře Výb. II. 14. V dobrých skutcích svůj život s-la; Své životy v Bozě s-li. Pass. mus 355., 333. V Pánu s. Dch. Skonal-liť by v té milosti. Št. Kn. š. 34. — čím. Král Jiří smrtí skona. Výb. II. 843. Aby spíše živo- tem (s)konala. Pass. mus. 349. — se. Když se skoná svěcenie. Kar. 98. Skonávají se předmluvy. Bart. VIII. — se jak. To slovo skonává (končí) se na -um. Wtr. exc.