Skončiti
Skončiti, il, en, ení (zastr. skončeti, skon- čati), skončovati = skoncovati, konec učiniti, endigen, beendigen, zu Ende bringen, be- schliessen; se = skonati se, přestati, konce dojíti, Ende nehmen, beendigt werden, auf- hören. — abs. Již skončel (zemřel). Leg. Rok školní skončil. Vz Se. A tu skončela — skonala. Pass. 47. Tak skončal. BO. — co. S. konkurs, J. tr., psaní, honbu, při, Us., svou modlitbu, St. skl., život (umříti). Dal. — čím: náhlú smrtí s. Cat. Zábavu tancem s. Nemoc s-la se smrtí. Us. Dch. Smrtí jeho s-la se řada panovníků těchto. Pal. Vz Skon- četi. — se. Píseň se skončila. D. Rok se skončil. Hned se vojna skončila a svadba se strojila. Sš. P. 107. Vz Se (vynechává se). — se jak. Dobře počíti dobré jest, ale dobře s. lepší. Pk. (Ta pračka) bez krve- prolití se skončila. D. Těžkou práci s ve- selou myslí s. — se v co. Meč v rádlo se skončí (předělán bude). Puch. — na čem. Začal od basu a skončil (přestal) na kvintě (popustil, slevil). Č. — s kým. I skončal jest se svými předky. BO. — se s kým jak. S tatíkem tak šťastně už se to neskon- čilo. Kká. Š. 47. — v čem, kde. (Život) v dobrej vieře s. Výb. II. 18. (Pass.). Jejich rozkoše ve věčném ohni se skončí. Sš. II. 180.