Skorně
Skorně, škorně, ě, f., od skora = kůže, tedy lépe: skorně = bota sedlská, der Stiefel, zastr. Bieše obut v škornie. St. skl. Škorně lovecké z kovézích koží. V. Jeden neví, co druhého v škorni hněte; Pije, co by do škorně lil. Mus. Zaplatil mu, když (jakž) nové škorně koupil. Vz Půjčka. Prov. Jg., C. Žena v škorních muže chce choditi (poroučeti místo něho). V. Obul se se v cizí s., jak laškuje (když kdo cizího dobra, úřadu dosáhne). Č. — S., na Slov. = střevíce sedlské, Bauernschuhe, m. Koll. — Š-, poloubotí, Halbstiefel. Sych.