Skoro
Skoro, skůro (na Slov. skuř, skóre), sko- rouško; kompar. skořeji = brzo, časně, rychle, bald, schnell, frühzeitig. Kat. 677., 865., 895., 1916. Já k vám nepůjdu, ešče skoro je. Sš. P. 203. Na to mysle, skuoroli ho to potká, což mu předpověděl. V. Skoroliž pak půjdu? Kom. Bylo by to příliš skůro. V. Skoro ráno vstává z postele. Puch. Ty přicházíš skoro. Na Mor. Nach fa požehnám skorej, jako mi oči zatlačíte. Er. Slov. čít. 49. Lid přiraníval si, přivstával si skoro ráno. Sš. L. 195. Po témž žena jeho zuo- stala s dietětem, i to skoro se světa s niem sešlo. NB. Tč. 166. Kdo tu píseň třikrát vyzpívá skoro ráno, dřív než posnídá, tomu pámůh zdraví, ščestí dá; Skoro ráno stana, snídaní chystauá pro synečka medu, pro nevěstu jedu; Skoro, synečku, skoro, šoha- jičku, skoro slubuješ, bo mi ty ešče, chvala panu Bohu, něrozkazuješ; Pan Bůh ví, dě- vucho, jak s. to budě; Kukulenko kukaj, kukaj skoro zrána, abys dokukala do sv. Jana; Přindi ty k nám na přístku, skoro, skoro, ať je nám to na ty cívky sporo (aus- giebig). Sš. P. 6., 155., 208., 344., 549., 763. Jehožto života rač nám s., z tohoto bied- ného světa nás vyveda, dopomoci milý a věrný mistr. Hus II. 237. Živ jsem, živ jsem, nevím, dlúho-li, umřu, umřu, nevím, skoro-li; Dycky ja ohlidam, skoro-li tatička za sebu uhlidam; Dybych já věděl, skoro-li umru, dal bych si dělat z pálenky truhlu a z vína víko, co by mi pěkně do huby teklo; Ach provode, provode, skoro-li tebe bude? Až od dneška za dvě neděle. Sš. P. 419., 490., 684., 769. Kdy sú ho tázali židé řkúc: Skoro-li se přiblíží královstvie ne- beské? odpověděl jest řka: Královstvie božie mezi námi jest. Luk. 17., Hus I. 323. Ptáte se, skoro-li v královstvie nebeském budú lidé ? Hus II. 56. Rubine, skoro-li mé masti budú? Mast, v. 128. Kdo neskoro chodí, sám sobě škodí. Prov. Jg. (Svět), ač co dá libého, skoro odejme; Skoroť jim (světa mi- lovníkům) mine ta útěcha, kterúž mají. Št. N. 114., 119. Čakal, skoro-li k němu co pro- mluví. BN. S. se nad námi smiluje. BO. S. k vám přijedu. GR. — V skůře = skoro, brzo, bald. BO. V skoře roznosí sě hoře v ze- miech; Bujno zvoláše Čstmír na voje, v skořě voje v řady jdú. Rkk. 49., 17. Vskoče na kóň, žen pryč v skóřě; Pak kněz v skóřě všiu zemiu od cizozemcóv vypraví. Dal. 50., 157. A na to sára k nim ve skoře přibyti doufá. Sš. II. 171. Pakliby tak v skoře pan Lacek nepřijel, ale jeďta k němu sama. Půh. II. 349. Ale dá pán Bóh v skóře lidu svému poznánie, že rozedře ty sieti a bude svo- bodně Boha chváliti. Hus II. 175. — V. — S. — nyničko. Us. — S..= téměř, málo chybí (od chyběti = scházeti), beinahe, schier, fast, ziemlich. S. tak starý jako já. Dům ten by se mi s. líbil. D. Jest skůro jedna věc. V. Před samým večerem, když skůro slunce zapadalo. Břez. 161., 197. A víru v sobě jako skuoro mrtvú vzkřísili; Rovně jako když Zuzana odsúzena byla, Buoh zbudil ducha Danielova prve skoro mrtvého, Hus III. 310. Trvá to již s. rok. Us.